Po dnešku mám chuť se na to vykašlat...

1. října 2013 v 22:07 | Hope |  London
...což samozřejmě neudělám.


Začalo to vlastně už ráno, když jsem v sedm sešla do patra a chtěla jít roztáhnout závěsy a vytáhnout rolety k malému do pokoje, protože tam měl otevřeno a v posteli nebyl. Jenže jakmile jsem vešla k němu do dveří, tak se tím svým bossy hlasem ozval ode dveří do ložnice HP, že prostě okno nechám zatažené, dveře mu nezapřu takovou látkovou kostkou a plácnul sebou zpátky do postele. A samozřejmě si neodpustil to, že chce, aby mu pomohla mamka, i když mu kolikrát stačím i já, jelikož ví, že ona ho oblíkat nebude, kdežto já to udělám, abych se vyhnula zbytečným hádkám.

Tak jsem tedy se zaťatými zuby sešla do kuchyně, abych připravila misky, podložky, lžičky, high chair, bryndák a dala ohřát mlíko. Když jsem se pak vrátila nahoru, tak v pokoji u malého byla už i malá a HD, který udělal malému okno a já jsem tak začala ráno s pocitem, že jsem ten největší idiot na světě a ta nejneschopnější au pair v jednom. =o(

Ale tak nechme ráno ránem, protože jinak bych se snad začala balit!

Až do večeře bylo všechno v pohodě - víceméně. Při večeři vlastně taky. HM šla jako obvykle do práce (takhle večer chodí v úterky a čtvrtky), takže jsem věděla, že budu koupat a ukládat, což mi nevadí - za normálních okolností. Navíc oba byli u večeře hodní, dokonce jsem je oba krmila - byla to taková hra, kdy si dali před pusu ruce a já musela říct: Open the gate. a oni dali ruce pryč a otevřely pusu. Hrozná legrace...pro ně určitě.

Po večeři ale začala ta pravá sranda. Děti si hrály, na čemž by nebylo nic špatného, kdyby si nehrály se stolky, se kterýma to HM zakázala. Taky si na sebe vzájemně sedaly, takže jsem měla před očima ty úplně nejhorší scénáře, ale pořád nikdo nebrečel a nechaly mě uklidit kuchyň, takže dobré.

Ovšem když jsem se je snažila nahnat do vany, tak mi to trvalo deset minut. Pět jsem se je snařila přesvědčit, aby aspoň šli nahoru do koupelnu a dalších pět, aby se vůbec začali svlíkat.

Ve vaně pak byli jak z divokých vajec. Naštěstí se mi povedlo jim umýt vlasy i je namydlit, ale čištění zubů? Pche! Malý v pohodě, začal bez řečí, jenže malou jsem musela vytáhnout a posadit na ručník, protože ve vaně pořád schválně padala do vody a tak jí prostě zuby nevyčistím! Nejvíc ze všeho ji samozřejmě zajímalo, jestli půjde zpátky do vany a jak jsem byla naštvaná a bolela mě ruka a bylo na mě pomalu víc vody než ve vaně, kterou na mě předtím s potěšením cákala, i když ví, že to nesmí!, tak jsem jí řekla, že ne a tak začala brečet. Mno, vrátit jsem ji tam nakonec musela - chtě nechtě -, potřebovala jsem jí opláchnout obličej. Malý nakonec lezl z vany sám a jako první. (Tomu jsem během čištění zubů malé vytrhla kartáček z ruky a hodila ho do umyvadla, protože mi jím začal přejíždět po rukávu, což komentoval slovy: Good shot.)

U fénování vlasů jsem se nakonec rozbrečela, protože ani jeden neposlouchat, oba byli rozjívení až hrůza a mě zápěstím pulzovala bolest! A oni si konečně uvědomili, že přestřelili. Malá si bez řečí sedla, abych jí mohla vyfénovat vlasy, malý si sedl ke mně ze strany a taky bylo všechno ok. Pyžama pak byly tím nejmenším problémem, protože obě děti byly jako míliusové.

Až do chvíle, než jsem malého poslala k němu do pokoje, kam samozřejmě jít nechtěl, a malou do postele, kde se začala smát, protože si dělám legraci a nakonec jí přečtu pohádku nebo alespoň zazpívám písničku. Mno, nedočkala se ani jednoho. Sama nakonec uznala, že si to nezaslouží, protože zlobila.

A výsledek dne? Zjistila jsem, že i skoro tříletá holčička dokáže zlobením předčít téměř šestiletého kluka!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Angie Angie | Web | 6. října 2013 v 23:42 | Reagovat

Tý jo, to zní naprosto vyčerpávajícně! Na druhou stranu "open the gate" mě úplně dostalo:D A ten kartáček, co ty děcka nevymyslí. Jak já si jen vzpomenu na našeho Matyho (v březnu bude mít tři), tak naprosto chápu ten závěr - on je taky jako z divokých vajec, mám pocit, že když ségra i sestřenka byly starší - těch šest - byly hodnější. Ony ty tříleté, dvouapůlleté, to je něco neskutečného, kolikrát na Matyáše vůbec nemám nervy.

2 evi evi | Web | 3. března 2014 v 19:16 | Reagovat

vidím, že mám dost štěstí, že ten můj je do čištění zubů blázen! Já tě teda ale stejně obdivuju, protože já bych cizí děti asi musela zabít:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama