vždycky jsem milovala děti...

28. března 2015 v 21:40 | Hope |  London
...a po třech a půl letech au paiření už nechci svoje


Ti, co mě znali ještě před tím, než jsem odjela dělat au pair do Anglie, ví, že miluju děti a vždycky jsem chtěla své vlastní. Samozřejmě, našli se lidé, kteří tvrdili, že nemůžu být au pair, natož učitelka, což byl můj sen, protože nemám žádnou trpělivost a když se mi něco nelíbí, tak okamžitě vybuchnu. Nepopírám, byla to pravda, ovšem už to dělám 42 měsíců, moje nervy jsou víceméně v pořádku, děti jsou v pořádku a já nevybuchuju při prkotinách. Samozřejmě tohle je ta dobrá stránka věci, ovšem kvůli ní tenhle článek nepíšu.

Není to tak dávno, co jsem se při pohledu na miminko nebo dítě usmívala jako blbeček a záviděla kamarádkám jejich dětičky. Well, not anymore! Teď totiž od dětí (kromě těch, které hlídám) spíš prchám! A můžou za to právě moji malí svěřenci.

Já vím, že záleží na výchově, že s mými dětmi to bude jiné a bla bla bla. Jenže! Nemůžu říct, že by moji host parents nebyli přísní nebo dětem na ten zadek nedali, když si to zaslouží a oni jsou pořád stejní. Od doby, co se vrátili po Novém roce z Floridy, kde strávili tři týdny, jsou děti na zabití. A není to jenom můj pocit. Host mum kolikrát vypadá vyčerpaně, protože pořád bojuje s malým, musí mu pětkrát říct, aby něco udělal, děti při každém jídle dělají blbosti nebo se hádají nebo vůbec nejí. Ani jeden neříká prosím a děkuji. A nedělají to pouze host mum, ale i mně a když si člověk vezme, že v květnu budu u téhle rodinky dva roky a děti mě poslouchají míň než na začátku, tak mám chuť se sbalit, utéct a nikdy se nevrátit. Jediné, co mě uklidňuje je to, že v září tomu bude konec.

Hodně velký problém mám s tím, co malý udělal dva týdny zpátky. To, že si ničeho neváží, jsem věděla, ovšem že je až takový nevděčný spratek, to jsem opravdu netušila.

Byl pátek kolem páté odpoledne. Malá měla ten den playdate, host dad se vrátil z Francie, kde byl od úterka, takže jsem doma byla s host parents a malým. Host dad udělal večeři malému, já udělala večeři sobě a sedli jsme si ke stolu. Host dad seděl vedle malého, protože malý ještě ani nezačal jíst a už říkal, jak nemá hlad. Byli jsme asi tak v půlce jídla, když malý nejedl a host dad mi povídá, že přivezl dětem něco z Francie, ale že to nevypadá, že malý dostane ten dárek. Malý hned začal vyzvídat, co to je (HD mu to neřekl, protože podle jeho vlastních slov není třeba, aby to věděl, když mu to stejně nedá). Jenže malý pokračoval, že to chce vědět a tak. HD mu něco odpověděl a malý rozumněl něco s chlebem a se znechuceným výrazem povídá: "Bochník chleba?". To už jsem nevydržela a tak mu povídám, že na světě jsou lidi, kteří by byli za chleba vděční a ať kouká jíst. HD řekl, že mám pravdu a taky malého pobídl, aby jedl. Malý to ovšem nehodlal nechat být a ptal se: "To jako, že by někdo chtěl třeba jenom malý kousek chleba?" a následoval výbuch smíchu. HD se na něj podíval a řekl mu - s pořádnou dávnou ironie -, že je vážně rád, že mu to přijde vtipné. Malý konečně zmlknul (asi poznal, že HD je naštvaný a já byla taky, protože vím, co to je hlad a vím, že bych kdysi dala cokoliv za to, abych nehladověla) a dojedl večeři.

Takže tolik k nevděčnosti malého. A pak je tady ještě jeden problém, který mám, ale ten se týká spíše host parents. A asi bych o tom nepsala, kdyby se to nestalo tenhle týden.

V úterý malý lhal host mum a ta mu řekla, že za to nebude mít dva týdny playdates a že teda zruší i ten páteční. Samozřejmě malý začal s výmluvama a HM se na něj naštvala. Já jsem si škodolibě říkala, že mu to patří, že lhát se nemá. Nakonec se mi to vymstilo, protože ve čtvrtek ráno mi HM říkala, co bude v pátek dělat na večeři a že teda T. a A. na playdate přijedou. Mno, já viděla rudě. T.&A. mi nevadí, oba jsou úžasní, T. chodí do třídy s malým a aspoň si kluci mohli zahrát rugby, A. chodí s malou do školky a je prostě skvělá, ale šlo mi o princip. Musela jsem držet hubu a krok, že jo, ale to neznamená, že s tím souhlasím, i když už mě to ani nepřekvapilo. Tady to totiž s těmi tresty je takhle vždycky - nějaký trest se slíbí a nakonec se nekoná. Ale tak říkám si, že jsou to jejich děti a oni budou mít problém, až budou starší, ovšem to já už tady dávno nebudu.

Taky jsou obě děti hrozně nesamostatné. Malý (7) si ani neumí sám vytáhnout uniformu ze skříně. Jsem mu ji zapomněla v úterý večer připravit a tak mu ji musel ve středu ráno vytáhnout HD a to HM tvrdila, že si ji malý může vytáhnout sám. Ha, ha!

Ale ať tady nepíšu jenom o těch špatných věcech. Děti jsou skvělé, když chtějí. Oba se dají celkem snadno zabavit (malá snáz, ale u malého se mi to povedlo minulý víkend, kdy dvě hodiny seděl a dělal jednu věc). A oba mě obejmou, dají mi pusu, řeknou mi, že mě milujou (i přesto, že podle jednoho člověka jsem na objetí a pusu stará!). A já je oba taky miluju, i když mě často štvou, i když se chovají jako spratci, i když jsou nevděční a vím, že mi budou chybět a moc, ale já musím hnout se svým životem dopředu a musím se soutředit na budoucnost.

Aby nedošlo k omylu, tak tenhle článek nemá být důkazem toho, že au pair = služka (a ten, kdo mi to zkusí tvrdit, to evidentně nikdy nezažil) nebo toho, že se tady nemám dobře! Protože já se tady mám skvěle, těžko bych našla lepší rodinku a jsem za ně vděčná. Svou host family miluju a udělala bych pro ně první poslední, ale jsem ráda, že to za půl roku skončí a já se sem vrátím maximálně (pokud vůbec) na návštěvu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verča Verča | E-mail | Web | 5. dubna 2015 v 19:45 | Reagovat

A můžu se zeptat proč odcházíš?

2 Hope Hope | Web | 13. dubna 2015 v 0:20 | Reagovat

[1]: Verunko, budu odcházet, protože si potřebuju a chci najít normální práci...potřebuju normální život...nikdo nemůže dělat au pair donekonečna ;o) já ji dělám už dost dlouho, řekla bych, ale netvrdím, že se nepokusím najít práci jako chůva...mno, uvidíme =o)

3 Verča Verča | E-mail | Web | 13. dubna 2015 v 22:28 | Reagovat

[2]: JO, tys to v článku vlastně psala... No a budeš si hledat práci v Anglii, anebo se chceš vrátit do Čech či bys ráda někam jinam?

P.S: Kdyby se ti náhodou zdálo, že jsem děsně zvědavá, tak... máš pravdu.:-D

4 Hope Hope | Web | 13. dubna 2015 v 23:20 | Reagovat

[3]: Veru, mně nevadí, že jsi zvědavá, neboj ;o) já bych ráda zůstala v Anglii, protože v ČR na mě nikdo nečeká a navíc pochybuju, že bych tam sehnala práci, když jsem měla problém sehnat i jenom brigádu

5 Enny Enny | Web | 21. dubna 2015 v 22:05 | Reagovat

Ah, ty koncis a ja znovu zacinam. :-) Tak drzim palce, at ti deti ty posledni mesice moc nezlobi a at mas jeste plno zazitku, na ktere pak budes s radosti vzpominat! I kdyz co si budem nalhavat, v tomhle pripade je vetsinou vsechno zle zapomenuto, jakmile se k tobe prtata nalepi a reknou I love you! :-)

6 Ty vis kdo Ty vis kdo | 28. září 2015 v 8:57 | Reagovat

Nechapu, na co tak dlouho cekas nebo jsi cekala. S aupair jsi mela skoncit uz davno. Absolutne se na to nehodis. A nezapomen mi to smazat.

7 Hope Hope | Web | 22. listopadu 2015 v 0:21 | Reagovat

[6]: Názor člověka, který o mně vůbec nic neví, mě nezajímá! U tebe to platí dvojnásob!

8 Ty vis kdo Ty vis kdo | 22. listopadu 2015 v 20:11 | Reagovat

Pletes se. Vim toho o tobe vic nez ty sama nebo ty tve vleznoprdelky, co ti vsechno odkyvaji. Ale dal od sebe odhanej lidi, co ti chteji doopravdy pomoci. Jednou snad otevres oci a sama to pochopis. A pokud ne - good luck in your entire life.

9 Hope Hope | Web | 3. prosince 2015 v 22:49 | Reagovat

[8]: Snažíš se mi naznačit, že TY se mi snažíš pomoct? Tak tohle musí být snad vtip století! Nehledě na to, že já žádné vlezdoprdelky nemám. Proč asi, když by z toho nic neměly?

10 ASeraPypeDep ASeraPypeDep | E-mail | Web | 25. srpna 2017 v 22:37 | Reagovat

By dealing together, you both can address problems of self-esteem and mutual trust.  Once you discover the best natural remedies, you'll be able to yet again have full control of your sexual pleasures.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama